V neděli brzy ráno se třída VII.A nalodila do rychlíku Leo a vyrazila s přestupem v Praze na školní výlet směr Roudnice nad Labem. Hned při výstupu z vlaku jsme si všimli, že je to velmi pěkné město se zámkem a plno věžičkami, které jsme viděli při cestě po historickém mostě. Náš třídenní „domov“ se nacházel na protější straně Labe – Sport hotel BK Pod Lipami. Únava z brzkého vstávání a dlouhé cesty nás brzy opustila a čekání na ubytování jsme si zpříjemnili společnými míčovými hrami v místní tělocvičně a občerstvením v blízkém bufetu. Odpoledne následovalo ubytování, krátký odpočinek a díky ochotě pana majitele hotelu a jeho syna nás na etapy přemístili do blízkého města Terezín. Absolvovali jsme krátkou, ale o to více zajímavou a trochu i tajemnou prohlídku Terezínského podzemí. Po návratu jsme si ugrilovali špekáčky, sýry a jiné pochutiny. Součástí areálu bylo i hřiště pro beachvolejbal, které jsme náležitě po tři dny využili. Druhý den jsme se přiblížili autobusem do vesnice Krabčice, abychom mohli zdolat posvátnou horu Říp. Tam jsme navštívili kapli sv. Vojtěcha a sv. Jiří, někteří, dychtiví po naší historii, zhlédli krátký film o historii Čechů a hory i samotné kaple a společně jsme se vydali do archeoparku v Ledčicích. Cesta byla dlouhá, únavná a pálící slunce nás provázelo po celou cestu více než dvouhodinového pochodu. Tam nás čekal oběd a pak praktické ukázky žití v dřívějších dobách – od tkaní, přes mletí a přesívání pšenice, po rozdělávání ohně, hledání kovů, střílení z luků a hledání předmětů a kostí v hrobech. Vše bylo velmi poučné a všechny to i bavilo. Čas rychle utekl a my vyrazili autobusem na zpáteční cestu do hotelu. Tam následovala volná zábava…. Ale předpokládaný odpočinek se nekonal. Opět se všichni věnovali nějakému sportu, od badmintonu, fotbálku až po beachvolejbal, který většina dětí hrála poprvé, ale všichni hráči si ho zamilovali a bylo opravdu těžké je dostat z kurtu. Po večeři následoval už méně přitažlivý program – zkouška na školní vystoupení. Museli jsme se všichni vžít do role princezen…. Dokonce jsme paní recepční okouzlili tak, že nás poslední den ráno pustila do zrcadlové tělocvičny, abychom mohli naši choreografii vyšperkovat perfektní synchronizací. A jak mohli návštěvníci v Zámecké zahradě později ohodnotit, zvládli jsme to. Před a po obědě beach a zase beach a pak už jsme neradi kolem 15. hodiny pomalu vyrazili směr nádraží. Cesta směr Přerov opět s přestupem a čekáním v Praze utekla rychle a hodně vesele. Všichni jsme se vraceli domů vysportování, s dvěma naraženými prsty na ruce, jedním zlomeným palcem na noze, ale nad míru spokojeni a obohaceni společným zážitkem.
Tak zase za rok….
