Ve dnech 11. – 17. 10. 2024 nevelká delegace z naší školy, ve složení Eva Levinská a Libor Kubík, navštívila školu s těžko zapamatovatelným názvem Siguldas Pilsetas Vidusskola v lotyšském městě Sigulda.
Návštěva proběhla v rámci programu Erasmus + a jejím cílem bylo navázat kontakt, seznámit se systémem vzdělávání a způsoby výuky v této, přiznejme si, evropské, nicméně pro nás poněkud exotické zemi.
Siguldská škola byla v řadě aspektů dosti odlišná od naší. Prvním překvapením bylo, že školu navštěvuje v desetitisícovém městě téměř 1200 žáků. To je dáno tím, že škola poskytuje základní i střední vzdělání, a to pro žáky nejen z města, ale i širokého okolí.
Budova samotná je postavena ve tvaru písmene H a tvoří labyrint, jehož systém jsme nepochopili do dne odjezdu.
Ve škole pracuje více než 100 učitelů, z toho celých 8 mužů a téměř 30 provozních zaměstnanců. Součástí sboru je i 5! asistentů pedagoga. Týdenní přímá vyučovací povinnost činí 21 hodin.
Výuka začíná v 8.00, vyučovací hodina trvá 40 minut. Během přestávky většina učitelů zůstává ve třídách, žáci se do učeben stěhují.
Žáci se ve škole nepřezouvají, na, značně rozlehlých, poměrně neútulných chodbách, nejsou dohledy, v případě kázeňského excesu zasahuje nejbližší pedagog.
Počet žáků ve třídách je srovnatelný s našimi zvyklostmi, žáci oslovují vyučující termínem „učitelko/učiteli“.
Ve škole funguje bufet s pečivem, sladkostmi a nápoji. Jídelna má kapacitu téměř 200 míst, vaří 3 druhy obědů a 4 druhy zeleninových salátů. Obědy mají žáci, pokud se včas přihlásí, zdarma. Na každém stole je džbán s vodou, čajem, mlékem a tác s chlebem. Pokud se vaří polévka, není zákusek a naopak.
Větší část tříd je vybavena dataprojektorem.
Během 3 dnů pobytu jsme absolvovali náslechy ve 4 hodinách Aj, 2 Rj, 1 D, Nj, Tv, setkali se s vedením školy, s některými vyučujícími na neformální besedě, jejíž součástí byla video produkce filmečku o naší škole. Setkali jsme se i se zástupci školního parlamentu.
Převažující metodou výuky byly různé formy skupinové práce, v řadě případů pojaté soutěžně, takže povrchní dojem je, že lotyšské hodiny jsou zábavnější, než většina hodin u nás.
Práce s učebnicí, potažmo sešitem bylo minimum, stejně jako poslechu s porozuměním nebo překladu.
Hodiny byly vedeny v naprosté většině v odpovídajícím jazyce, lotyšštiny bylo zejména u starších žáků minimum.
Dle mého osobního názoru je osvojení anglického jazyka žáky na vyšší úrovni než u nás, volitelné jazyky se učí pouze v hodinové dotaci 1 hodiny týdně, takže výstup je srovnatelný s naším.
Překvapilo mě, že úroveň znalosti ruského jazyka nebyla valná, možná zde hraje roli i fakt, že v rámci „derusifikace“ země, na základě přijatého zákona, výuka tohoto jazyka v roce 2026 končí.
Zajímavostí je, že po vypuknutí otevřeného konfliktu na Ukrajině, byl urychleně zaveden vyučovací předmět nejvíce připomínající naši zrušenou brannou výchovu. Z okna jsme pozorovali hodinu střelecké přípravy. Výuku vedla profesionální vojačka. Bohužel se mi nepodařilo identifikovat zbraň, nicméně šlo o nějaký typ samonabíjecí pušky, rozhodně ne vzduchovka.
Na základě četných formálních i neformálních rozhovorů vedených v různých jazycích, vykrystalizovaly tyto okruhy problémů:
-
- nízké platy pedagogů a s tím související nízká společenská prestiž
- nedostatek AP. Ti jsou ovšem mizerně finančně ohodnoceni…
- nedostatek místa pro učebny i zázemí školy
- ne zcela optimální technický stav budov i vybavení pro výuky, což bylo nejmarkantnější v hodině TV
- mobilní telefony ve školách nejsou zakázány, tudíž, během přestávek, jsou na nich všichni. Ti dva, co ne, jej asi v noci nestačili dobít. Údajně má být tento problém řešen na celostátní úrovni, a to úplným zákazem mobilů pro žáky 1. – 6. tříd
- naopak velmi pružně byl vyřešen problém „odborníci do škol“. Absolvent VŠ může učit okamžitě po absolvování 70 hodinového kurzu.
Součástí zadání projektu je i poznávání historie a životního stylu hostitelské i tranzitní země.
Navštívenými místy se tak staly Krakov, Gdaňdsk, včetně Westerplatte, místa, kde začala 2. sv. válka, Riga, Sigulda, Krimulda a křižácký hrad v Turaidě.
Závěrem lze konstatovat, že Lotyšsko je pohodová, klidná země s milými obyvateli. Problémy, které aktuálně řeší, jsou do velké míry totožné s našimi, pouze podvědomá obava z Ruska, vzhledem k pochopitelné historické zkušenosti, je citelnější.
Nicméně návštěvu Lotyšska všem doporučuji.
I am text block. Click edit button to change this text. Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.
Prozkoumejte náš padlet podrobněji ZDE nebo si načtěte QR kód: 
