Jobshadowing v Lotyšsku

Jobshadowing v Lotyšsku

Prozkoumejte náš padlet podrobněji ZDE nebo si načtěte QR kód:

Ve dnech 11. – 17. 10. 2024 nevelká delegace z naší školy, ve složení Eva Levinská a Libor Kubík, navštívila školu s těžko zapamatovatelným názvem Siguldas Pilsetas Vidusskola v lotyšském městě Sigulda.

Návštěva proběhla v rámci programu Erasmus + a jejím cílem bylo navázat kontakt, seznámit se systémem vzdělávání a způsoby výuky v této, přiznejme si, evropské, nicméně pro nás poněkud exotické zemi.

Siguldská škola byla v řadě aspektů dosti odlišná od naší. Prvním překvapením bylo, že školu navštěvuje v desetitisícovém městě téměř 1200 žáků. To je dáno tím, že škola poskytuje základní i střední vzdělání, a to pro žáky nejen z města, ale i širokého okolí.

Budova samotná je postavena ve tvaru písmene H a tvoří labyrint, jehož systém jsme nepochopili do dne odjezdu.

Ve škole pracuje více než 100 učitelů, z toho celých 8 mužů a téměř 30 provozních zaměstnanců. Součástí sboru je i 5! asistentů pedagoga. Týdenní přímá vyučovací povinnost činí 21 hodin.

Výuka začíná v 8.00, vyučovací hodina trvá 40 minut. Během přestávky většina učitelů zůstává ve třídách, žáci se do učeben stěhují.

Žáci se ve škole nepřezouvají, na, značně rozlehlých, poměrně neútulných chodbách, nejsou dohledy, v případě kázeňského excesu zasahuje nejbližší pedagog.

Počet žáků ve třídách je srovnatelný s našimi zvyklostmi, žáci oslovují vyučující termínem „učitelko/učiteli“.

Ve škole funguje bufet s pečivem, sladkostmi a nápoji. Jídelna má kapacitu téměř 200 míst, vaří 3 druhy obědů a 4 druhy zeleninových salátů. Obědy mají žáci, pokud se včas přihlásí, zdarma. Na každém stole je džbán s vodou, čajem, mlékem a tác s chlebem. Pokud se vaří polévka, není zákusek a naopak.

Větší část tříd je vybavena dataprojektorem.

Během 3 dnů pobytu jsme absolvovali náslechy ve 4 hodinách Aj, 2 Rj, 1 D, Nj, Tv, setkali se s vedením školy, s některými vyučujícími na neformální besedě, jejíž součástí byla video produkce filmečku o naší škole. Setkali jsme se i se zástupci školního parlamentu.

Převažující metodou výuky byly různé formy skupinové práce, v řadě případů pojaté soutěžně, takže povrchní dojem je, že lotyšské hodiny jsou zábavnější, než většina hodin u nás.

Práce s učebnicí, potažmo sešitem bylo minimum, stejně jako poslechu s porozuměním nebo překladu.

Hodiny byly vedeny v naprosté většině v odpovídajícím jazyce, lotyšštiny bylo zejména u starších žáků minimum.

Dle mého osobního názoru je osvojení anglického jazyka žáky na vyšší úrovni než u nás, volitelné jazyky se učí pouze v hodinové dotaci 1 hodiny týdně, takže výstup je srovnatelný s naším.

Překvapilo mě, že úroveň znalosti ruského jazyka nebyla valná, možná zde hraje roli i fakt, že v rámci „derusifikace“ země, na základě přijatého zákona, výuka tohoto jazyka v roce 2026 končí.

Zajímavostí je, že po vypuknutí otevřeného konfliktu na Ukrajině, byl urychleně zaveden vyučovací předmět nejvíce připomínající naši zrušenou brannou výchovu. Z okna jsme pozorovali hodinu střelecké přípravy. Výuku vedla profesionální vojačka. Bohužel se mi nepodařilo identifikovat zbraň, nicméně šlo o nějaký typ samonabíjecí pušky, rozhodně ne vzduchovka.

Na základě četných formálních i neformálních rozhovorů vedených v různých jazycích, vykrystalizovaly tyto okruhy problémů:

  • nízké platy pedagogů a s tím související nízká společenská prestiž
  • nedostatek AP. Ti jsou ovšem mizerně finančně ohodnoceni…
  • nedostatek místa pro učebny i zázemí školy
  • ne zcela optimální technický stav budov i vybavení pro výuky, což bylo nejmarkantnější v hodině TV
  • mobilní telefony ve školách nejsou zakázány, tudíž, během přestávek, jsou na nich všichni. Ti dva, co ne, jej asi v noci nestačili dobít. Údajně má být tento problém řešen na celostátní úrovni, a to úplným zákazem mobilů pro žáky 1. – 6. tříd
  • naopak velmi pružně byl vyřešen problém „odborníci do škol“. Absolvent VŠ může učit okamžitě po absolvování 70 hodinového kurzu.

Součástí zadání projektu je i poznávání historie a životního stylu hostitelské i tranzitní země.

Navštívenými místy se tak staly Krakov, Gdaňdsk, včetně Westerplatte, místa, kde začala 2. sv. válka, Riga, Sigulda, Krimulda a křižácký hrad v Turaidě.

Závěrem lze konstatovat, že Lotyšsko je pohodová, klidná země s milými obyvateli. Problémy, které aktuálně řeší, jsou do velké míry totožné s našimi, pouze podvědomá obava z Ruska, vzhledem k pochopitelné historické zkušenosti, je citelnější.

Nicméně návštěvu Lotyšska všem doporučuji.