Skupinová mobilita žáků na Colegio Nuestra Seňora Del Carmen v Cádizu, Španělsko

Skupinová mobilita žáků na Colegio Nuestra Seňora Del Carmen v Cádizu, Španělsko

Účastníci: Kristýna Mirgová IX.A, Matyáš Bezslezina IX.A, Matouš Stárek IX.A, Marek Holub VIII.B, Max Mrázek VII.A, Barbora Dosedlová VII.B

Doprovod: Eva Levinská, Petra Mraznicová

Náš erasmácký tým má za sebou několik měsíců příprav, na jejichž konci byl osmidenní výjezd našich 6 žáků do Španělska. Předcházela mu březnová návštěva Španělů u nás, kdy jsme se poprvé stali hostiteli a nyní jsme si vyměnili role. Naše banda vyrazila ve složení 2+4+2, tedy holky, kluci, učitelky, uprostřed noci na letiště do Krakowa, odkud jsme pokračovali do Sevilly, kde jsme se hned pustili do naplňování projektových cílů – poznávání kulturního a historického dědictví Andalusie. Tato zelená kráska nás překvapovala doslova na každém kroku. Na hostelu jsme se moc neohřáli a nasávali atmosféru této andaluské metropole všemi smysly. Bylo toho hodně, co jsme stihli a dojmy budeme ještě dlouho vstřebávat – rozporuplná a pro některé ne zcela uchopitelná korida, majestátní katedrála ukrývající v sobě 3 světová náboženství, flamenco tanečnice předvádějící své umění na Plaza de Espaňa a projížďka lodí pod nespočtem mostů přes Guadalquivir – původní římský název řeky je Betis, což budou fotbaloví fanoušci znát spíše, současný název pochází z arabštiny. Vrcholem byla návštěva královského paláce Reál Alcazár, který na nás působil jako z pohádek Tisíce a jedné noci. Není divu, že si ho také často vybírají filmaři a stal se lokací slavné série Hry o trůny (5. řada, Vysoká zahrada, rod Tyrellů). Nachodili jsme tam přes 20000 kroků denně, takže jsme se opravdu těšili na dvouhodinový odpočinek ve vlaku po cestě do Cádizu.

Přivítání na nádraží bylo velmi vřelé a naši cestovatelé se vydali do svých nových rodin bez ostychu, protože se již znali z Moštěnice. Od března se z nich stali kamarádi a bylo vidět, jak moc se na sebe všichni těšili. Zážitky a poznání opravdového života ve španělské rodině jsou nepřenositelné zkušenosti, ze kterých budou nejspíš naši žáci čerpat celý život, byť jim to zatím zřejmě úplně nedochází. Museli si poradit se spoustou nástrah, počínaje odloučením od rodiny na několik dní, jazykovou bariérou, cizím prostředím, jiným denním režimem. Někteří nám v devět padali únavou, ve Španělsku je to však čas, kdy rodiny teprve chystají nebo vyrážejí na večeři. Na odpolední siestu si ale velmi rychle zvykli a mnozí se nechávali slyšet, že to zavedou i doma. Co nám trošku drhlo byla komunikace s námi učiteli, děti evidentně nejsou zvyklé nebo ochotné reagovat na naše požadavky, potvrzovat přečtené instrukce a plnit svěřené úkoly. Na jedné straně visí nonstop na mobilech, na druhé straně nejsou schopni odpovědět na jednoduchý dotaz a přečíst si instrukce a pak jim chybí informace nebo věci. Na všechno mají čas, vše se jim musí několikrát opakovat, takže tady vidím velký prostor pro zlepšení. Jinak musím ale naše žáky pochválit, pobyt zvládli výborně, naučili se orientovat ve velkém městě, pohybovali se po něm často samostatně a jak jsou zvyklí z našich jiných zájezdů a školních akcí, na srazy se vždy dostavili včas. Jejich angličtina poskočila o jeden level, protože komunikovali jak se Španěly, tak s italskou skupinou, se kterou se také velmi rychle spřátelili. Rozhodně pobrali i pár frází ze španělštiny a v rámci mezinárodní spolupráce jsem zaslechla i „užitečné“ italské výrazy. Na ty se jich raději neptejte, museli byste se červenat. Nicméně s bandou puberťáků se to dalo čekat😊. Uvědomili si možná také hodnotu peněz, když se jim kapesné od rodičů příliš rychle rozkutálelo. Náš nabitý program jste mohli sledovat na IG a FB, jak školním, tak na osobních profilech žáků a webu školy. Povinným výstupem byly elektronické nástěnky Padlet, které žáci tvořili za pochodu a jsou k vidění online, odkazy najdete na webu školy v sekci Projekty / Erasmus+ / Výjezd našich žáků do španělského Cadizu. Společným výstupem pak byl minislovníček užitečných frází, který tvořili spolu se španělskými studenty průběžně. Loučení bylo těžké a přišlo asi dříve, než by si všichni přáli, nicméně navázaná přátelství nám nikdo nevezme, a to je jeden z bonusů, který nám Erasmus+ přináší.

Z pozice koordinátorky projektu mohu říci, že se nám první žákovská mobilita povedla. Splnili jsme předsevzaté, a navíc si odvážíme neskutečné množství zážitků a pocit, že jsme byli opravdu součástí evropského edukačního prostoru. S nabytými zkušenosti už míříme vstříc druhé žákovské mobilitě do Portugalska, která nás čeká již za dva týdny. Sledujte nás, budeme vás opět informovat, držte nám pěsti.

Eva Levinská, koordinátorka Erasmus+